VAROVÁNÍ – Tento příběh je
založen na skutečném prostředí a postavách, ovšem (téměř) celý děj je SMYŠLENÝ
a míněný (převážně) jako LEGRACE. Proto prosím berte tento příběh i události v
něm s nadhledem.
-Mad
„… k další části, a to jsou
povinnosti žáka.“
Znuděně jsem čmárala po papíru,
co ležel přede mnou, opírala si bradu o ruku a snažila se nemyslet na onen
politováníhodný fakt, že už je zase škola. Naše třídní právě rozebírala cosi
jako školní řád a nejspíš si ani neuvědomovala, že ji polovina třídy neposlouchá.
Já ji taky neposlouchala. Ostatně, proč bych měla? Školní řád nikdy nebyl něco,
na čem by mi nějak extra záleželo.
„Mad? Hej, Mad, jsi vzhůru?“
zašeptala mi Elza zezadu. Otočila jsem se za ní a s úšklebem jsem protočila
oči.
„Ale to víš, že ano,“
poznamenala jsem sarkasticky, „čtení školního řádu je totiž rok od roku větší
sranda.“
Elza se pousmála a otevřela
pusu, aby k tomu ještě něco dodala, ale přerušil ji školní rozhlas.
„Ehm,
ehm,“ ozval se
z rozhlasu hlas našeho ředitele, „v
první řadě bych vás rád chtěl přivítat v novém školním roce. A když už
jsme u toho, přeji vám –“
Konec. Rozhlas zmlkl. Možná je
to tím, že je starší než já. Tak mě vlastně napadá, nebylo tohle poprvé, co
jsem slyšela, jak se ten rozhlas používal?
Třídní, známá jako Fridge, po
rozhlasu hodila takej všelijakej pohled a objasnila nám že “Pan ředitel nám
tímto vlastně chtěl popřát vše nejlepší do nového školního roku a hodně zdaru.“
No jo, jasný. Jako by ho zajímalo, jestli prolítnu na první písemce
z němčiny nebo ne.
Fridge se ještě chvíli snažila
pokračovat ve čtení řádu, ale nakonec to vzdala i ona.
„Tak, školní řád jsme jakože přečetli,
jasný?“ oznámila studentům, otevřela okno a prohodila jím papíry. Celá třída
zajásala, na učitelčin povel vytáhla mobily a do konce hodiny se nevěnovala prakticky
ničemu jinému.
S úsměvem jsem se opřela o
tu nepohodlnou židli a bavila se představou, co se asi tak stane, až někdo
najde rozházenej školní řád pod naším oknem.
No jo…
školní rok jako každej jinej.
***
„ – hezký zbytek dne. Evženie,“
obořil se ředitel na sekretářku, která právě vlezla do jeho soukromé kanceláře
a přerušila tak jeho projev k veškerému studenstvu, „co tady proboha
děláte? Copak jsem vám neříkal, že sem máte vstupovat jen v opravdu
naléhavých situacích?“
Evženie přikývla, aby ukázala,
že si je ředitelova příkazu vědoma, ale vzápětí pokračovala: „Přišel za vámi
jakýsi pan Dřímal. Prý už budete vědět, co chce.“
„Ach ano, pan tajemný,“ zabručel
si pro sebe ředitel a vstal z křesla. „Nuže, Evženie, veďte mě.“
***
„Všichni
učitelé se neprodleně dostaví do sborovny. Opakuji, všichni učitelé se
neprodleně dostaví do sborovny. Konec hlášení.“
Toho dne zazněl rozhlas již
podruhé, ovšem nikdo z nás ho neslyšel. Celou učebnou totiž zněly tóny
minimálně tří písniček puštěných na maximum, neustálé pípání zpráv na Facebooku
a v neposlední řadě i příšerný řev, do kterého se neváhala zapojit i
samotná Fridge.
„No jasně, že jo!“ odpovídala
právě hlasitě třídní na jeden z mnoha dotazů, které jí byly pokládány, a
mávala přitom nad hlavou flaškou od nějakého lehčího pivka tak divoce, že
polovina obsahu lahve byla vylitá na katedře, podlaze a nejblíž sedících
spolužácích. Spolu s Elzou jsme právě vedly bouřlivou debatu na téma
“rádoby spravedlivý styl známkování“ a kluci ze zadních lavic házeli pomerančem
o strop.
Fridge to nijak neřešila (měla
totiž plné ruce práce s políváním svých posluchačů), natožpak aby se
zabývala nějakým hlášením z rozhlasu.
Naše řádění přerušila až školní
psycholožka, po celé škole známá jako Tygr, která rozrazila dveře učebny a
rázným krokem vešla dovnitř.
„Bacha, zvěd!“ zakřičel kdosi za
mnou a všichni jsme sklapli. Kdyby ze stropu neodkapávala pomerančová šťáva,
ani bych nevěřila, že ještě před třemi vteřinami všichni jen řvali, řvali a
zase řvali.
Tygr rychle přešel ke katedře –
obratně se přitom vyhnula pytlíkům od krekrů, rozdrobeným slaným tyčinkám a
slupce od banánu – a s marnou snahou udržet si klidný hlas se obořila na
Fridge: „Copak jsi neslyšela rozhlas? Máme jít do sborovny! Hned teď!“
Fridge si lokla piva – a
tentokrát se jí podařilo nikoho přitom nepolít – a nechápavě se na Tygra
podívala. „Cože? Ale mě se ještě nechc-“ začala protestovat, ale ztichla, když
na ni dopadl onen vražedný tygří pohled. Jo, tohle znám. Možná až moc dobře.
Fridge se neochotně zvedla ze
židle - málem přitom podklouzla na polité podlaze - a následovala Tygra ke
dveřím. „Párty končí,“ oznámila nám rozmrzele a hodila láhev do koše, „můžete
jít domů. Zdar!“
S těmito slovy spolu
s Tygrem opustila místnost.
***
Fridge s Tygrem vlezly do sborovny, kde
už bylo po celé místnosti roztahaných na padesát židlí. Sedly si na poslední
dvě volná místa a oči všech přítomných se stočily k řediteli, který se znuděně
opíral o tabuli v čele místnosti.
„Takže, jestli už jsme všichni,“
vrhl pohled na Fridge a ta mu jej s klidem opětovala, „ mohli bysme -“
„Spisovně se říká “bychom“, ty
paskřivče!“ - to se ozvala profesorka Parukářková, známá pro svoji oddanost správné
gramatice, výslovnosti a vlastně všemu, co souviselo s českým jazykem.
„Dobrá,“ ucedil ředitel skrze
zaťaté zuby, „tak BYCHOM mohli pokračovat. Ještě někdo má námitky?“ zvednul
hlas, rozpřáhl ruce a vyzývavě si prohlížel shromážděné. Když nikdo nic
neříkal, spustil ruce dolů. „No proto.
A teď, abych se konečně dostal
k tomu, co chci řešit – tohle,“ klepl do dveří, „ je pan Dřímal.“
Do místnosti vstoupil na první
pohled nijak zvlášť zajímavý muž s kufříkem v ruce a ve zcela obyčejném
obleku. Na jeho všední tváři nebo šedivějících ustupujících vlasech taky nebylo
nic zajímavého. Učitelé si ho chvíli prohlíželi, ale po pár vteřinách se jejich
pozornost rozptýlila a tak čekali, až jim ředitel poví, kdo tenhle pan Dřímal
je a co tu vlastně dělá.
Ředitel si asi po minutě
uvědomil nezájem svých kolegů. „Však vy si ho brzy všímat budete,“ zamumlal si
pro sebe. „Pane Dřímale,“ pokračoval už nahlas, „mohl byste nám prosím říct,
proč tu jste?“
„Ale zajisté,“ řekl pan Dřímal,
- dokonce i jeho hlas zněl tak nějak obyčejně - a odložil si kufřík na
nejbližší stůl.
„Potřebuji, aby se z vás
stali agenti.“
-POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-
-Mad & Elza
Parukářková opravdu pobavila :DD
OdpovědětVymazat