Milí studenti, jelikož nám naše původní oběť – totiž pardon, chtěla
jsem říct paní profesorka Hronková Švecová – odjela v podstatě na celý
měsíc na hory dohlížet na lyžáky, museli jsme pro vás najít novou
kořist. Tou se po nějakém tom přemýšlení stala paní profesorka Zajícová.
Pojďme se tedy podívat, co nám o sobě řekla.
Jak jste se dostala k učení a jak dlouho jste tady na Čajkárně?
K učení jsem se dostala jednoduše – podala jsem si přihlášku na
vysokou školu na učitelský obor (biologie, chemie). A na Čajkárně jsem
od září 1995.
Jaký jste měla vztah ke škole v dětství?
To je jako ten vtip, kdy maminka budí Pepíčka:
„Pepíčku, vstávej, musíš do školy.“
„Ale mami, mně se nechce.“
„Pepíčku, vstávej, musíš do školy!“
„Ale mně se nechce – děti se mi posmívají a všichni učitelé mě nenávidí!“
„Ale ty musíš, vždyť jsi tam ředitel!“
Popravdě, vůbec se mi nechtělo tam chodit, ale zase na druhou stranu,
ta škola vám dá nějaké to všeobecné vzdělání, které byste těžko
získávali, kdybyste zůstali doma.
Co je podle vás na vaší práci nejobtížnější?
Nejobtížnější? Rozhodně v hodině zkoordinovat svou činnost tak, abych
mluvila správně a neříkala žádné faktické nesmysly. Dále abych
zajistila, že studenti dávají pozor a že se chovají slušně.
Kromě toho, že vyučujete biologii a chemii zastáváte i funkci výchovné poradkyně. Můžete nám říct, jakou práci to obnáší?
Obnáší to kariérové poradenství – když tady někdo na škole končí
(chystá se k maturitě), můžu mu poradit, kterou vysokou školu zvolit
nebo co studovat dál. Zahrnuje to i péči o studenty, kteří jsou nějak
zdravotně znevýhodnění nebo postižení (individuální plán ze zdravotních
důvodů), řešení kázeňských problémů, neomluvené absence…
Máte nějakou zábavnou příhodu z výuky?
Tak těch by byla řada… a já si zrovna na žádnou nevzpomenu (smích).
Jaké jsou vaše vztahy se studenty a učiteli?
Z mého pohledu nemám se studenty žádný problém, ale to musí posoudit
hlavně oni. A co se týče učitelů, je to jako v každém pracovním
kolektivu. Je nás tady asi padesát, s někým se bavím míň, s někým víc.
Je to hodně podobné jako ve vašich třídách.
Co ráda děláte ve volném čase?
Nejraději svůj volný čas trávím někde v přírodě. Určitě to souvisí i
s tou biologií, ale hlavně s tím, že v práci jsem pořád mezi lidmi. Když
jdu do přírody, tak tam většinou nikdo není a mohu si odpočinut a
načerpat novou energii.
Tak to by bylo všechno. Chtěla byste ještě něco vzkázat našim čtenářům?
Ať se jim časopis líbí, zajímá je a dál ho čtou.
Soňák
.
Žádné komentáře:
Okomentovat