.

.

pátek 18. září 2015

Rozhovor s panem prof. Kameníčkem

 Milí studenti, naše další cesta do sborovny vedla za panem profesorem Kameníčkem, který na této škole studoval stejně jako my. Přestože se nám po celý den vyhýbal, podařilo se naší redakci zahnat ho do kabinetu a položit mu pár otázek. A protože jsme se s panem profesorem nejednou zasmáli, dovolím si tvrdit, že vás nejspíš čeká jeden z nejzajímavějších rozhovorů, co jsme prozatím pořídili. Ale dost už bylo mluvení – je čas číst!

Proč jste se rozhodl začít učit a vrátit se sem na Čajkárnu?
Možná vás to překvapí, ale když jsem tady studoval, tak se mi tady zalíbilo, a od té doby, co jsem se rozhodl, že budu učitel, jsem se sem chtěl vrátit.

Baví vás učitelské povolání?
Ano, učí se mi dobře ve všech třídách. Ale je fakt, že některé jsou lepší, některé horší a na některé budu vzpomínat asi navěky (významný pohled na redaktorku).

Paní profesorka Janečková se vás v minulém díle chtěla zeptat, jestli hodláte ve škole vydržet, nebo jestli přemýšlíte o nějakém jiném povolání?
Pokud bude ta příležitost, tak ano, rád bych se učení věnoval dál.

Snad všichni na škole o vás vědí, že máte rád MHD. Bylo tomu tak už odmala, nebo vás to chytilo až jako staršího?
Když jsem byl hodně malý, tak jsem kupodivu nebyl na tramvaje, ale spíš na mašinky. Měl jsem babičku v Hradci Králové a vždycky jsem ji prosil, abychom se jeli podívat na nádraží na vláčky, jestli tam jsou nějaké nové a lepší. Na to nádraží jsme vždycky jezdili trolejbusem a od toho už pak byl jen krůček k tramvajím a autobusům.

A víte, co to znamená, když autobusáci říkají, že „setřepali kaštany“?
Samozřejmě že vím; kaštani jsou přece cestující!
(Pozn. – řidiči autobusů celý pojem „setřepat kaštany“ používají ve spojitosti s prudkým bržděním nebo zatočením a následném sesypání cestujících dopředu/na stranu autobusu.)

Vy také rád cestujete (a nejen tramvají). Na jakém nejzajímavějším místě jste kdy byl a chtěl byste se ještě někam podívat?
Tak teď jsem myslel, že mi dáš otázku, kam nejdál jsem tou tramvají dojel (smích). Co se týče nejzajímavějšího místa, je to těžká otázka; těch míst je totiž hodně a nerad bych se některého dotknul. Několik posledních prázdnin jsem strávil ve Spojených státech a tam mám hodně oblíbené San Francisco (a tramvaje tam mimochodem jezdí také), ale určitě mám rád i Prahu a hrozně moc se mi líbilo třeba i v Jordánsku na poušti nebo v Petře, kde se natáčel třetí film Indiana Jonese. Do budoucna mě láká třeba latinská Amerika. Nějaké ty pyramidy v Mexiku…

Máte ještě nějaké jiné záliby než MHD a cestování?
Tak možná už jste si toho už někdy všimli, ale hrozně rád sbírám mince. Mám jich docela hodně. Když jsem byl malý, chtěl jsem jich mít dokonce plnou vanu. Když rušili desetníky, začal jsem je sbírat a skončil jsem na čísle asi jedenáct set a hrozně mě překvapilo, jak je to málo, je to jen taková malinká sklenička. Také jsem velký fanoušek Star Treku a baví mě fotografování.

Jste také součástí naší redakce školního časopisu. Co vás vedlo k tomu se přidat?
Dostal jsem nabídku, když školní časopis opět vznikal a přišlo mi to zajímavé, považoval jsem to za dobrý nápad. Přidal jsem se s rubrikou, do které bych mohl přispět – v časopise pravidelně vycházejí články o cestování.

Vzpomenete si na nějaký vtipný zážitek z vyučování?
Tak já to na ně prásknu – ve třídě 1. D, kde učím matematiku, mi bylo na začátku školního roku smutno, že neučím žádný zeměpis, tak jsem jim do té matiky přidal trošku zeměpisu, protože to zrovna bylo vhodné – dělali jsme měřítko mapy. Když psali písemku, nenapadlo mě nic lepšího než nechat je spočítat vzdálenost z Prahy do Madridu, což je hlavní město Španělska. Potom, jak jsem ty písemky pročítal, jsem zjistil, že jedna holčina mi tam napsala, že vzdálenost mezi Prahou a Madridem je 150 000 000 km (což je mimochodem vzdálenost mezi Zemí a Sluncem). Když jsem se jí ptal, jestli jí nepřijde, že je to trošku moc, odpověděla, že ne, protože neví, kde je Madrid. Tenkrát mi to přišlo hodně vtipné.

Když jste tu ještě studoval, nejspíš vás učilo i pár vašich kolegů. Jaké to pro vás je se s nimi teď potkávat na chodbě, když jste třeba jejich bývalý student?
Ze začátku to bylo hodně zajímavé, když mi začali nabízet tykání, tak mi to moc nešlo, však víte, osm let jim říkáte „paní profesorko/pane profesore“ a teďka najednou začít říkat „ahoj Jiřko“ a podobně… Bylo to zajímavé.

Když jste byl v našem věku, byl jste slušný student, nebo spíše potížista?
Myslím si, že jsem byl spíš slušný. Nebo jsem alespoň nedostal žádné napomenutí nebo důtku.

A nakonec poprosíme i vás, abyste si vybral dalšího učitele a položil mu otázku.
Asi během poslední hodiny jsem přemýšlel a napadl mě pan profesor Pazdera, ale co se otázky týče, tak daleko jsem ještě nedošel (smích). Vybral jsem si ho proto, že učil naši třídu dva a půl roku matematiku a fyziku, a přestože nás učil takhle dlouho, tak jsme se o něm nikdy nic moc nedozvěděli. Jediné, co je o něm tak všeobecně známo je to, že má rád elektroniku. A tak bych se ho chtěl zeptat, jestli má ještě nějaké další hobby, kromě elektroniky, a také co ho k té elektronice vůbec dovedlo.

A co byste na závěr vzkázal studentům?
Doufám, že se náš časopis líbí a že už se dostává do trošku širšího povědomí. A hlavně nám ho co nejvíce olajkujte! (A to platí i pro Facebook).

Soňák

Žádné komentáře:

Okomentovat

Náš školní časopis Cajk vychází každý měsíc a přináší vám
události ze školy, zajímavosti ze světa filmu, módy a knih a
provede vás i po světě. Věříme, že si každý přijde na své
a tak vám za celý redakční tým přejeme příjemné čtení :)

Redakční tým:

Debbie

Betty

Soňák

Aneta

Ája

Tomáš

Peťa

Viki


A naše šéfredaktorky: Míša a Kristýna

Jestliže vás baví psát a chtěli byste se k nám přidat,
kontaktujte nás na email: Casopiscajk@gmail.com
Přispívat můžete do našich stálých rubrik nebo založit
svou vlastní :)