Milí studenti, tak jsme se po nějakém tom čase
opět vypravili do sborovny a zapátrali jsme po paní profesorce Hronkové
Švecové, na kterou máme spadeno už delší dobu. Nakonec jsme ji našli -
kde jinde, než u tělocvičny - a tím pádem se o ní můžete i něco málo
nového dozvědět. Tak směle do čtení!
Jak dlouho už učíte a jste se k tomu dostala?
Už na gymnáziu jsem zvažovala, jestli půjdu
stejnou cestou jako můj otec, který je lékař, nebo jestli budu učit.
V té době mi bylo 18 let a tak jsem zvolila tu jednodušší cestu, čili
toho učení – vybrala jsem si tělesnou výchovu a biologii. Takhle nějak
jsem se dostala k učení. První moje umístění bylo na základní škole
v Hlubočkách (tam jsem učila dokonce i zeměpis), poté jsem byla asi
čtyři měsíce na základní škole v Řepčíně, a pak už jsem šla na gymnázium
Čajkovského; jsem tu už tak… 22 let.
Tady ve škole zastáváte kromě své učitelské
pozice i funkci metodika prevence. Můžete nám říct, jak jste se k této
funkci dostala a jakou práci navíc to obnáší?
Tuto funkci dělám už asi čtvrtým rokem. Přede
mnou ji zastávala paní kolegyně Bartlová; z nějakého důvodu byla tato
její činnost ukončena, a byla jsem oslovena, abych na její místo
nastoupila já. Podstoupila jsem čtyřsemestrové studium, které bylo
zakončeno zkouškami a praxí. Tato práce není vždy nejlehčí, a spočívá
v prevenci jakéhokoliv rizikového chování studentů – kouření, alkohol,
drogy, šikana, kyberšikana, patří sem i sexuální výchova, rodičovství…
Také si ale myslím, že někdy je lepší, když přijde nějaký odborník na
svém místě, ke kterému můžete vznášet svoje dotazy.
Učíte už docela dlouhou dobu, myslíte si, že to na vás zanechalo nějaké následky?
Samozřejmě, každá práce na každém člověku, pokud
ji dělá delší dobu, zanechá stopy a určitě toho člověka nějakým způsobem
poznamená.
Snad všichni víme, že sport nejen učíte, ale že vás i baví. Dělala jste jako malá nějaký?
Od páté třídy jsem hrála závodně basketbal, asi
do druhého ročníku vysoké školy. Pak jsem s aktivní činností a hrou
basketbalu přestala a začal se věnovat aerobiku, který jsem cvičila a
předcvičovala (jak tady v hodinách, tak i v mimoškolních aktivitách), a
co mám ze sportu ještě velmi ráda, je lyžování a ježdění na snowboardu.
Na sport jsem si hodně zvykla a přináší mi sebeuspokojení a radost.
Jste ve svém životě aktivní, nebo se spíš řídíte tím starým známým „kdo nic nedělá, nic nezkazí“?
Jak kdy a jak kde. Někdy se i stává, že máš
dobrou myšlenku a nepochodíš s ní. Ale chtěla bych teď nějak aktivněji
řešit to kouření před školou, a nelíbí se mi ani to, že studenti vychází
v hodinách ze školy ven.
Kdybyste se měla přeměnit na nějaké zvíře, jaké zvíře byste zvolila?
O tom jsem popravdě nikdy nepřemýšlela. Asi bych
chtěla být pes nebo pták. Pták může vzletět a odletět, kam chce, a co se
týče psa, když dostane dobrého pána, má určitě spokojený život.
Paní profesorka Marcoulisová nám hned
v prvním díle říkala, že se vám ztratila kočička a ptala se, jestli si
budete pořizovat další?
V pořadí to byla už třetí kočka, která se mi
ztratila, a ten, kdo má zvířata rád, ví, že je to pro toho člověka
bolestné. To mě utvrdilo v tom, že už kočku nechci, protože člověk si na
ni zvykne, přilne k ní a pak se mu ztratí.
Dobrá, a aby to bylo tak nějak spravedlivé, i vám dáme možnost vybrat si jakéhokoliv kantora a položit mu jednu otázku. Nuže?
Tak já bych navrhla paní kolegyni Janečkovou. A
asi zůstaneme u těch zvířat, zajímalo by mě, kdyby se něco stalo jejímu
pejskovi, jestli by si pořídila dalšího? V tomto ohledu jsme, dá se
říct, spjaté.
To by bylo všechno, chcete nám ještě něco vzkázat na závěr?
Ať se vám tady líbí, ať jste tady spokojení a samozřejmě abyste se i něco naučili.
Soňák
Žádné komentáře:
Okomentovat