San Marino

 Pro několik příštích čísel naší cestovatelské rubriky budeme v Evropě a seznámíme se s tzv. trpasličími státy, tedy zeměmi, jejichž území je velmi malé a zahrnuje pouze hlavní město a případně nevelké okolí kolem něj. Náš nový seriál o trpasličích státech začneme na Apeninském poloostrově v zemi, která je obklopená Itálií a jež nese hrdě jméno Repubblica di San Marino.

 Jen pro představu, tato země se rozkládá na ploše přibližně 60 km², což je téměř o polovinu méně než katastrální rozloha Olomouce. Dost ale čísel, jaké je vlastně San Marino? Stojí za návštěvu? Za sebe musím odpovědět jednoznačně ANO. Tento stát mě doslova učaroval. Většinou se sem dostanete od pobřeží a před vámi se objeví velký kopec a právě ten je středem republiky. Vyjet sem můžete lanovkou nebo i autem. Centrum je totiž to kouzelné. Procházíte se po uličkách, až dojdete na samotný vrchol, odkud máte neuvěřitelné rozhledy do okolní krajiny. To vše ještě umocňují věžičky a hradby několika hradů, které se na vrcholku nacházejí. Ne nadarmo jsou na tuto scenerii místní pyšní a hned v několika případech se stala inspirací pro námět sanmarinských národních mincí.

 Tím se dostávám k další jedinečnosti vlastně všech trpasličích států. Kvůli tomu, o jak malé se jedná zemičky, vše co pochází odtud, je vzácné. Jde samozřejmě o mince a poštovní známky. Proto každému doporučuji poslat si pohled s jedinečnou známkou a razítkem. Horší je shánění místních eur, v některých obchodech si je můžete koupit, ale to znamená, že i mnohonásobně zaplatíte víc. Pokud si je však chcete vyměnit „kus za kus“, doporučuji najít u parkoviště automat na rozměňování a ten vám nějaké ty místní mince dá ;).

 Co vlastně v San Marinu vidět? Tak jistě to jsou hrady, dále zde můžete navštívit parlament, který je opravdu nádherný. A kromě dalších památek to jsou všudypřítomné restaurace a obchody se suvenýry. Ceny služeb jsou do jisté míry podobné jako v Itálii, ale nákupy zde jsou přeci jen o něco výhodnější, protože jste v bezcelní zóně. Domluvíte se zde anglicky a v mnoha případech také rusky. 

 Na závěr bych ještě rád doporučil dvě místa. První z nich je pod městem a nachází se zde zachovalá část původní železniční tratě spojující Itálii se San Marinem. Jde o viadukt s jedním z vozů dráhy. Druhé místo je nahoře pod samotným vrcholem San Marina. Zde tuto 2. světovou válkou zničenou železnici připomíná elektrický vůz vyjíždějící z tunelu. Zajímavostí je, že je plně funkční včetně tunelu, kde může obnovenou, asi 900 m dlouhou, část projet.

 Co tedy dodat? Asi nechám mluvit fotky, slov už bylo dost. Co bych si ale přál, je vidět San Marino v noci, kdy měsíc vychází nad budovou parlamentu nebo hradem.

Peťa