Moldavsko – země jablek a vína

 Moldavsko, jedna z nejchudších evropských zemí, se nalézá ve východní části kontinentu a sousedí přímo pouze s Ukrajinou a Rumunskem. Právě s Rumuny toho mají Moldavané mnoho společného a to ať se jedná o historii, tak zejména kulturu a jazyk (rumunština i moldavština jsou románské jazyky, které si jsou velmi podobné, někdy se uvádí, že moldavština vůbec neexistuje a je pouze dialektem rumunštiny).
 Je vůbec něco zajímavého na této zemi, ve které na první pohled nic není? Nejsou zde žádná pohoří, jde o značně rovinatou zemi. To ji předurčuje pro zemědělské využití, nejznámějšími komoditami jsou jablka a velmi známé a u nás dostupné je moldavské víno, velmi známé jsou například sklepy v Cricově. Ale pozor, pokud budete chtít ochutnat, dejte si raději bílé víno, až na výjimky nestojí to červené za nic.
 Když se do Moldavska vydáte, ocitnete se v tak trochu jiném světě. Všichni jsme si už tak nějak zvykli na Schengenský prostor a volné hranice. To zde ale neplatí, na hranicích se dosud nevyhnete nějakému tomu úplatku nebo nesmyslnému poplatku. Přesto se k vám na hranicích chovají v rámci možností korektně. Nadáváte na to, když jedete po českých silnicích, že jsou děravé, jsou v nich vyjeté koleje a podobně? Pak se do Moldavska určitě nevydávejte se sportovním autem nebo jiným vozidlem s nízkým podvozkem. Silnice zde jsou až na výjimky v tristním stavu a věřte, že zde budete s láskou vzpomínat na ty naše.
 Hlavní městem je Kišiněv, který není ničím až tak známý. Přesto stojí za návštěvu, na okraji města se rozkládají panelová sídliště, ne nepodobná těm našim dokud nezaostříte na detaily. Rozpadající se mozaiky na fasádách, balkony přeměněné na další obytnou místnost nebo naopak zcela neudržované těsně před zhroucením, to je obrázek většiny paneláků. Centrum nabídne pouze několik málo historických budov, mezi které patří stará radnice, vítězný oblouk a další budovy. Jediná památka UNESCO v zemi se nachází nedaleko Kišiněva a nazývá se Orheiul Vechi, což je klášterní komplex zahrnující také podzemní jeskyně, který se tyčí na vrcholu údolí.
 Moldavsko bohužel nepatří k movitým zemím, část obyvatel pracuje v zahraničí a své výplaty posílají domů, aby své rodiny uživili. Po rozpadu SSSR, jehož součástí Moldavsko bylo do roku 1991, totiž přestalo fungovat i to málo, co v této zemi bylo. Posléze se přidaly ještě vnitřní spory, oddělila se samozvaná Podněsterská republika na východě území a o osamostatnění usilovala i Gagauzie na jihozápadě. Tato na první pohled nezajímavá země plná srdečných lidí jistě stojí za návštěvu, je plná krásných klášterů a monastýrů a mimo jiné i zde se ještě i dnes můžete v některých městech vyfotit se sochou Lenina.

 

Peťa